Proč to jednoduše nemůžu říct?
Problém: V dnešní době je jednodušší mluvit s někým na druhé straně světa než se spojit s člověkem, který jede přímo před námi.
Nemít možnost komunikovat vede k nedorozuměním a stresu.
Krátkodobé řešení:
Máme dnes k dispozici několik primitivních způsobů, jak komunikovat s řidiči aut kolem nás. V rámci krátkodobého řešení bychom je mohli standardizovat a formalizovat, stejně jako dopravní značky. Například:
-
Krátké zatroubení: Nesouhlasím s tím, co jste právě udělal.
-
Dlouhé zatroubení: Pozor!
-
Dálková světla, opakovaně krátce: Jeďte, dávám Vám přednost.
-
Dálková světla, dlouze: Opatrně, prosím. Projedu a nezastavím.
-
Levý blinkr na dálnici: Nechte mě, prosím, projet.
-
Pravý blinkr na dálnici: Zůstanu ve svém pruhu, předjeďte mě, prosím, co nejdříve.
-
Oba blinkry: Děkuji!
-
Mlhovky vpředu: Spěchám, pokud pojedete do pravého pruhu, hned Vás předjedu.
-
Mlhovky vzadu: Děláte něco, co se mi nelíbí. Nedělejte to, prosím.
Dlouhodobé řešení:
Rozpoznávání registrační značky je jednoduchou technologií, která je snadno dostupná. Při použití na automobilech bychom měli být schopni mluvit s řidiči aut v našem bezprostředním okolí; regulovaně či neregulovaně. Trochu jako mini CB rádio, které používají řidiči kamionů.
Ochrana soukromí by mohla problémem, i když je to velmi nepravděpodobné. Chůze po rušné ulici obvykle také nevyvolává nežádoucí komunikaci mezi lidmi. Stejně jako u černých skříněk v letadle, konverzaci lze automaticky zaznamenat a uložit na několik dní. Lidé si tak budou dávat pozor na to, co říkají přes „rádio“.
